Co s větvemi

V předjaří je ideální čas k řezu stromů a keřů. Ovocné stromy řežeme proto, aby dobře plodily, živý plot zase proto, abychom ho formovali nebo zahustili.

Z prořezu získáme většinou velké množství větví a větviček. Pro běžného zahrádkáře to může být problém, pro nás to může být příležitost je dále využít a získat velké množství kvalitní suroviny. Tak co tedy s nimi?

Nejjednodušší a nejčastější možností je udělat otýpky a používat drobné větvičky na podpal.

Výborná možnost je výroba štěpky. Pokud máte větší množství stromů, vyplatí se pořídit si štěpkovač, pokud byste ho neužili, můžete si ho zapůjčit. Štěpku můžeme kompostovat, ale nejlepší je použít ji k mulčování pod keře a stromy. Mulč zabraňuje růstu plevelů, zadržuje vodu, pomalu se rozkládá v úrodnou půdu a navíc vypadá hezky. Pokud byste jí měli dost, můžete s ní vysypat i chodníčky.

V divočejší zahradě můžeme větvemi mulčovat přímo. Nevypadá to tak úhledně, ale efekt je podobný. Do živého plotu nebo lesní partie větve prostě navrstvíme pod keře. Časem ztrouchniví a poslouží jako výživa pro keře. Úplně stejně jako v lese.

Neobvyklou, ale pro přírodní zahradu velmi užitečnou variantou je udělat na nějakém místě velkou hromadu větví a nechat ji tam. Taková hromada potom bude sloužit ptákům k hnízdění a jako útočiště, mohou se tam nastěhovat i různí brouci. Pokud máte větví opravdu hodně, dá se takto vytvořit celý plot. Natlučeme do země dvě rady kůlů a mezi ně naskládáme větve z prořezu. Plot i hromada postupně klesají, takže je třeba každoročně přidávat další vrstvy . Na hromadu pro ptáky používáme hlavně trnité větve, které se špatně zpracovávají jiným způsobem. Ptákům trny nevadí, naopak poskytují bezpečí před kočkami.

Větvičky z ovocných stromů můžeme dávat také králíkům. Je to pro ně takové přilepšení, v přírodě by je teď chroupali taky. Brousí si tím zuby a aspoň nemusí ohlodávat králíkárnu. Takovou laskominou neurazíte ani kozu a předpokládám, že by si na ní pochutnaly i ovce nebo větší býložravci.

Rovné  dlouhé pruty se velmi dobře hodí jako tyčky k fazolím a rajčatům, odkládáme je tedy stranou pro nadcházející sezónu.

Letos jsem na Pinterestu našla krásný tip na výrobu jmenovek do záhonů. Připravila jsem pro vás tedy malý návod.

 

Budeme potřebovat rovnější větvičky, zahradnické nůžky a nůž nebo šktabku na brambory (s tou můžou pracovat i předškolní děti s rodičovským dohledem).

Z větvičky ostříháme postranní pupeny a větvičky.

Nožem nebo škrabkou okrájíme kůru a kus dřeva tak, abychom vytvořili rovnou plošku. Nožem vždy řežeme od těla!

 

A je hotovo.

Na jmenovky můžeme psát klasicky tužkou, nebo pokud chcete něco trvalejšího, můžete text vypálit.

   

                                          Zdroj: Pinterest.com

Pokud hospodaříte  na balkoně a chcete cedulky použít do truhlíků a ovocné stromy nemáte, můžete si někde ve městě nastříhat podrosty z lip. Strom tím nepoškodíte a ušetříte práci technickým službám, které je stejně v předjaří ořezávají .

Jiná cibule

Cibuli jsem nikdy ráda neměla. Když jsem byla malá, vybírala jsem cibuli z každého jídla, jako rostlina mi vždycky připadala škaredá. Prostě jsem jí nemohla přijít na chuť.

Když jsem dospěla, pochopila jsem, jak utváří chuť klasických jídel, ale s pěstováním jsem nikdy moc úspěch neměla. Ze semínek mi vyrostli malí skrčci, ze sazečky často jen rostlinky o něco málo větší než samotná sazečka. Navíc každoroční nákup sazečky mi nejde do noty se soběstačným hospodařením.

Nakonec jsem ale objevila alternativy, které se dle mého názoru pěstují snáz a chuťově se cibuli kuchyňské vyrovnají, možná ji dokonce předčí.

Jako první bych vám ráda představila šalotku. Možná ji znáte pod lidovějším názvem množilka. Pěstuje se podobně jako klasická cibule, jen s několika malými rozdíly. První rozdíl je ten, že poprvé sice musíme koupit nebo jinak získat sazečku, ale na první pohled uvidíte, že cibulky jsou větší než ty běžné, a navíc každá je jinak velká. Sází se stejně jako běžná cibule, tedy co nejdříve na jaře. Druhý zásadní rozdíl je v tom, že se během sezóny vytvoří hnízdo několika cibulek. Některé jsou větší, jiné menší. Říká se, že z malé cibulky vyroste pár velkých, z velké pak větší počet malých. Ale vždycky sklidíte více, než kolik zasadíte. Poslední rozdíl je ten, že šalotka je déle skladovatelná, v příznivých podmínkách vám vydrží rok a půl. Její velkou výhodou také je, že cibulky, které nesníte, na jaře zase zasadíte. A tak pořád dokola. Trochu jako brambory. Během sezóny ji navíc můžete sklízet nazeleno.

šalotka sklizená nazeleno

suchá šalotka

suchá šalotka

Druhá cibulová alternativa je vytrvalá cibule zimní, zvaná také ošlejch nebo sečka. Pěstujeme ji jako vytrvalou rostlinu, množí se semínky nebo dělením trsů. Zpravidla se sklízí zelená nať, která má cibulovou chuť. Lze ji používat syrovou na chleba, do salátu, do polévky, tak má nejvíce hodnotných látek. Můžete ji ale používat úplně stejně jako běžnou cibuli kuchyňskou do vařených jídel. Když se trs rozroste, dá se i urývat a spotřebovávat celá. Její asi největší výhodou je, že jako trvalka raší velmi brzy na jaře, kdy jednoletá zelenina ještě odpočívá v semínckách nebo se pomaličku probouzí. Při mírných zimách se dá sklízet téměř celoročně.

cibule zimní

A třetí, zatím posledním druhem  cibule, je cibule egyptská, říká se jí také poschoďová. Mám ji teprve první rok, takže zatím se s ní seznamuju. Je to také vytrvalý druh, ale od zimní cibule se liší tím, že místo semen tvoří chocholky malých cibulek na stvolu. Někdy vytvoří i více pater. Tyto cibulky se sklízí a konzumují. Ideální jsou prý nakládané jako lahůdková příloha, ale měly by se dát používat stejně jako běžná cibule.

cibule egyptská

Je neuvěřitelné, jaké bohatství nám příroda nabízí. I v případě, že se vám běžná cibulka daří pěstovat, můžete svoji potravinovou zahrádku obohatit o tyto další druhy. Pokud jste cibuloví labužníci, určitě oceníte i zajímavé chuťové spektrum, které tyto nekonvenční druhy nabízí.

---

Řeřicha, jarní nálada uprostřed zimy

Když se vám v zimě stýská po jaru jako mně, můžete si za oknem vypěstovat čerstvé vitamíny.

Semínka řeřichy seženete jak v zahrádkářských potřebách, tak v různých řetězcích a v prodejnách zdravé výživy. Dokonce už je lze sehnat i v biokvalitě. V létě také připravím článek o pěstování rostlin (a dopěstování semínek) na zahradě.

K jejímu pěstování nejsou potřeba žádné speciální pomůcky. Poslouží vám jakákoliv mělká miska nebo krabička a nějaký absorpční materiál. Tradičně se používá vata, osobně doporučuju tu bio, protože v té klasické mohou být bělidla a další nežádoucí látky, které mohou mladé rostlinky nacucnout do sebe. Můžete taky použít ubrousek, buničinu nebo jako já nebělený toaletní papír.

Tento materiál položte na misku (u toaletního papíru a ubrousku doporučuju víc vrstev) a nechte nasát vodou.

Po povrchu rozsypte osivo. Můžete i mnohem hustěji než já, už jsem měla jen zbyteček semínek.

Velmi brzy se semínka obalí slizem (nelekejte se, tak to má být) a jsou připravena ke klíčení.

Už za pár hodin se začnou objevovat první klíčky…

A o pár dní později…

A do týdne můžete sklízet! Řeřicha je výborná do pomazánek, na chleba s máslem, sýrem, tvarohem nebo jinou dobrotou, na vařené brambory nebo třeba do polévky. Do vařených jídel ji přidávejte až při servírování, aby se neztratily cenné látky.

Dobrou chuť.

Prasátko

V létě jsem dostala za úkol vytvořit malého čuníka ke kulatým narozeninám pro jednoho pána, který u prasátek pracuje.

Chtěla jsem, aby bylo prasátko roztomilé, ale zároveň co nejvěrnější. Na povrch jsem tedy použila jemnou vlnu barvenou v několikátém nálevu cibule, má tedy takovou růžově pleťovou barvu, očka vyrobila jedna šikovná slečna ze skla.

Jak se to povedlo, můžete posoudit sami.

A tady je s naším kocourem:

 

Co tento rok přinesl...

Tak už je to víc než rok, kdy jsem vkládala poslední příspěvek. Za ten čas se toho mnoho událo.

Pustily jsme se s kamarádkou do pěstování a prodeje zeleniny bedýnkovým systémem, který jsme ale brzy musely ukončit kvůli nepřízni počasí a taky proto, že se naše vize začaly rozcházet. Pak jsem pracovala na zavedené farmě jiné kamarádky a nakonec jsem zakotvila v květinářství ve větším městě.

Proto také pěstuju a tvořím na dvou místech – na vsi a ve městě.

Zdá se, že zima bude letos méně hektická, takže bych ráda dopsala nějaké články, které mi leží v šuplíku. Tímto vás tedy zvu k zimnímu počtení.

Původně jsem chtěla zahradu a dílnu rozdělit do dvou blogů, ale obojí se tak prolíná, že budu psát o všem sem.

Angorští králíčci vesele dupou v králíkárně a přetváří seno ze zahrady na výborné hnojivo a srst na tu nejjemnější přízi. Indičtí běžci sbírají slimáky, chrání tím zeleninu a upouští krásná peříčka (která se brzy objeví v mých nových výrobcích). Při praní ovčí vlny vzniká hnojivo pro květiny, ovoce, zeleninu i bylinky, ty se pak začleňují do rodinného jídelníčku, dekorací nebo třeba zase barví vlnu. Je to prostě neustálý koloběh.

Články o jednotlivých dílcích tohoto malého světa by měly naplnit blog během zimy.

Přeju krásné odpočinkové období a přeju příjemné počtení.